Pokoj samoty 

Pokoj, prázdný a tak pustý.
Malý obrázek v rohu
ukazuje samotu velkou.
Pár fotek na poličce,
několik postaviček na skříňce,
ale nic jiného,
vše se vyznačuje samotou.

Náhle zazní známá melodie
a někdo v ní pěje o lásce.
kterou sám pokoj nepoznal.
Všude jen samota a nic jiné.
proč nikdo nikoho nepozval?
jen ty postavičky stojící
a na stole šašek smějící.

tma a samota cítit jde.
Neporučíš lásce,
aby sem přišla
a něco krásného přinesla.

Pokoj, temný a pustý.
Skříňka dřevěná
a stará židle umělá.
jen ta hvězda na polici
svítí v této temnotě smrtící.
U stěny postel rozbitá
a sem tam hrající muzika.


Právě ta hrající melodie
mě na nohy zvedla
a odnesla z této samoty.
Jen se mě směje do očí
a vychutnává si mé trápení.
V tomto pustém vězení,
bez štěstí a útěchy.

jen mlčky přemýšlím a doufám,
že si pro mě láska přijde
a konečně poznám
jiné místnosti a pokoje.

V té temnotě pokoje
je ale ještě něco temnějšího.
je to ve skříňce.
Poznáte ho?!
toho člověka, který tohle dokáže?
Vydrží žít v nočním světle!
co ho drží nad vodou?
Že se nenakazí temnotou!?