SNÍLKŮV POHŘEB

Za tónů posvátné hudby, 
Snílek se tiše vytrácí do jiného světa
Věčný Cizinec tu však zůstává, nechce mě nechat samotnou 
A vpustit mě do života

Mě stále svazuje, 
sebe však nenechá ovládat zlými silami moci
A odmítá mě propustit z obalu mého přežívání
Do okolní tajemně temné noci

Dává mi průbojnost
Ale i nadále pro mě nemá zkušenosti
A strojí pohřeb pro kolegu, co nasycen odešel pryč
Do jiné a možná i lepší bytosti

Nevím, zda se vrátí nazpět
Do prázdna mé mladé duše
Držím mu tu místo
Kdyby si chtěl připomenout, jak mé srdce tluče

Vím, že mi bude chybět
Snad i slzičku pro něj uroním
Ale možná přestanu z kruté reality trpět
A uvnitř se díky němu z gruntu proměním