Depeche Mode

   
  Pro patnáct tisíc většinou adolescentů byl pátek 11.března 1988 v pražské Sportovní hale svátek.Ćtveřice britských muzikantů,kapela Depeche Mode,se předvedla v celé své elektronické kráse.Publiku nabídla ukázku špičkové podoby jedné z odnoží rockové hudby,tzv. techno-pop.Nic nového pod sluncem,v 70.letech se touto směsí disco a rocku proslavila skupina Kraftwerk z NSR.V pravém slova smyslu tedy Depeche Mode nepatří k průkopníkům současné populární hudby,ale na pozoruhodné úrovni provozují jeden z jejích směrů – na rozdíl například od bohapusté komerční kýčovité spekulace,kterou jsme mohli zažít v Praze a pak v Bratislavě už loni na vystoupeních Modern Talking.
  Vzhledem k černé módě,kterou příznivci Depeche Mode manifestují svoji „klubovou příslušnost“ ,mne, přiznám se, překvapil koncert hned dvakrát.Čistý a téměř dokonalý zvuk v prostoru haly povyšovala světelná hra na zážitek nikoli bez nádechu patetické něžnosti.Za druhé publikum během koncertu a po něm: do tváří kluků a dívek v černých baretech vepsala právě skončená podívaná a „poslyšená“ něco zcela opačného,než co jsme s rockovou hudbou obyčejně zvyklí spojovat – jakousi přístupnost,toleranci,směsici nadšení a smírného klidu.Koneckonců stojí za zaznamenání i zpráva z pondělního vydání Večerní Prahy – problémy s agresivnějšími fanoušky se týkaly doby před vystoupením,nikoliv v závěru.
  Všichni ti –náctiletí z pátečního večera si nejspíš budou koncert pamatovat ještě dlouho potom ,co se o Depeche Mode a vůbec o populární hudbu přestanou zajímat tak ukrutně nadšeně. 

(Rudé Právo)